Jak jsem se zamilovala do němčiny

Aby se člověk naučil cizí jazyk, musí mít své **PROČ**. Jaké bylo to moje?

Němčinu jsem se učila už od školky. Podobně jako se dnes malé děti učí angličtinu, já jsem chodila na kroužek němčiny k jedné známé. Když jsem si ve třetí třídě měla vybrat mezi angličtinou a němčinou, mamka mě přihlásila na němčinu. Tehdy nás bylo dokonce víc než angličtinářů.

Od šesté třídy jsem chodila na gymnázium – a právě tam začala moje láska k němčině.

Měla jsem skvělou paní profesorku. Přísná, spravedlivá, inspirativní. Člověk k ní měl respekt, ale zároveň ji měl rád. Byla to ona, kdo mi ukázal, že němčina není jen o gramatice a slovíčkách.

📖 Četli jsme německé knížky.

🎵 Poslouchali písničky.

🌍 A hlavně – dostali jsme možnost být v přímém kontaktu s němčinou.

Na gymnáziu jsem mohla být **třikrát ročně v Německu** – díky výměnnému pobytu, workcampu a letnímu táboru. Výměnný pobyt trval čtyři roky. Měla jsem tam kamarádku Julii – dvakrát byla u nás, dvakrát já u ní. Chodili jsme do německé školy a zažili běžný život v Německu. Skvělá zkušenost!

Díky paní profesorce jsem si taky **čtyři roky dopisovala s německou kamarádkou**. Nikdy jsme se neviděly, ale přesto jsme si posílaly dopisy – opravdové, papírové.

A tak pro mě němčina nebyla jen školní předmět. Byla součástí mého života. Když jsem chtěla napsat kamarádkám, jak se mám, musela jsem si slovíčka najít a naučit. A tehdy nebyl Google překladač – jen papírový slovník.

Moje paní profesorka mě naučila nejen němčinu, ale i to, **jak důležitá je role učitele**. Že jazyk se neučíme jen ze sešitů – ale skrz motivaci, zážitky a opravdovou radost z objevování.

Díky ní jsem tam, kde jsem.

💙 **Děkuju, paní profesorko!** 💙